Resources

Břinek

6.gif

Značení matek

matka_bila_16.jpg

Náhodná fotografie

09.JPG

Kdo je online

Právě připojeni - hostů: 58 
listopad 2017
PÚSČPSN
12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930

Kalendář svátků:

Včera: Cecílie
Dnes: Klement
Zítra: Emílie

Absolventská práce (4. díl) - Historie včelařství

2. 4 Historie včelařství

     Chov včel má bohatou tradici, jejíž kořeny sahají daleko do prehistorie. Proto jeho historii rozdělím do čtyř základních epoch. Jednotlivá období se odlišují zejména způsobem péče o včely.

2. 4. 1 Lovecké včelaření v pravěku a starověku

     Takto se označuje epocha, kdy člověk pouze využíval včelích produktů, avšak

neposkytoval jim žádnou péči.

     K loupežím medových plástů z hnízd divokých lesních včel mohli být lidé inspirování medvědem medojedem. Díky vynikající chuti se med rychle stal pravidelnou a oblíbenou součástí lidské potravy. Nejstarší doklad o vybírání medu byl objeven v roce 1919. Pochází z Pavoučí jeskyně (Cauveas  de la Arana) poblíž vesnice Bicorpa ve Španělské Valencii. Vznik této kresby zařazují odborníci do období 15 000 - 20 000 let př. n. l. (ŠKROBAL a kol. 1970, s. 7).

    

 

Pravěký malíř na nástěnné kresbě zachytil vybírání medu z včelího hnízda,  vybudovaného ve skalní dutině. Ze znázorněných pomůcek: připravené nádoby a žebříku lze usuzovat, že tento včelař již měl jisté zkušenosti s vylupováním hnízd divokých včel. Na jiné malbě ze stejné jeskyně je zobrazena žena obletovaná včelami, jak vytahuje z dutiny ve skále plást.

     Další doklady o chovu včel jsou známy z pozdější doby, a to z Egypta, kde se včely chovaly v hliněných válcovitých nádobách asi od 4. tisíciletí př. n. l. První písemné doklady o včelaření se dochovaly ve starověkém Egyptě. Včely jsou často zobrazeny v hieroglyfickém písmu. Četné zmínky o užívání medu se nachází také v Bibli. Poprvé med zmiňuje Jakob, když posílá své syny do Egypta nakoupit obilí a radí jim vzít  s sebou také med (VESELÝ a kol. 1985, s. 26).

 

 

 

 

 

2. 4. 2 Brtnictví, aneb lesní včelaření

     Tato epocha má svůj počátek již v mladší době kamenné. Tehdy byl již lid usedlý, zabýval se zemědělstvím, pěstoval rostliny a choval zvířata. Měl svá stálá sídla. Při loveckém včelaření znamenalo každé vyřezání plástů z včelího hnízda úplné zahubení celého včelstva. Neustálé vyhledávání nových včelstev bylo časově náročné, a proto se lidé naučili vybírat med tak, že vyřezali pouze část díla. Z včelích produktů nebyl využíván pouze med a z něj připravovaná medovina, ale také vosk.

     Vlastní rozvoj lesního včelaření je spojen až s dobou bronzovou (2 200 – 750 př.n.l.), kdy začíná poptávka po vosku pro vznikající kovolitecké dílny.

     Brtí byla nazývána dutina ve stromě, ve které žilo včelstvo. Péčí o včelí hnízdo začal být pověřován jediný člověk - brtník. Brtníci se brzy naučili sami připravovat kmeny stromů tak, aby se do nich roj usadil. Metr vysoká dutina vysekaná do kmenu byla přístupná ze dvou stran. Zepředu byl obvykle malý otvor, který včelám sloužil jako česno a zezadu nebo zboku byl vysekán větší otvor, který sloužil k odebírání medných  plástů. Brtníci byli velmi zdatní a proslulí, často povoláváni do německých krajin jako včelmistři. Na našem území jsou dodnes známá jména měst či vesnic, jako Brtnice, Brť, Brtná, atd. (VÝVOJOVÁ OBDOBÍ V ČESKÉM VČELAŘSTVÍ 2006, VESELÝ a kol. 1985).

2. 4. 3 Včelaření domácí (rolnické)

     Lidé pozorovali, že včely nacházejí obživu na rostlinách v jejich polích, a proto se pokusili o přestěhování včelstev blíže ke svým vesnicím. Nejprve lidé začali přenášet včelstva v kusu ležícího kmene, v jehož dutině se samy usadily. Shromážděné  kláty  obvykle opatřili stříškou. Později se naučili chytat roje a usazovat je do nových kmenů, které předtím upravili na způsob přírodní brtě.

     Na našem území se původně včelařilo pouze v dřevěných úlech, kdežto v některých oblastech Slovenska a Německa to bylo v tzv. košnicích, což jsou nádoby ze slámy.

     Lidé chovatelé včel přestali nazývat brtníky, ale začali jim říkat včelníci. Vznikají nová jména sídel jako Včelákov, Včelnice, Včelnička atd. ((VÝVOJOVÁ OBDOBÍ V ČESKÉM VČELAŘSTVÍ 2006, VESELÝ a kol. 1985).

2. 4. 4 Racionální včelaření

     Počátky racionálního včelaření na našem území spadají již do 16. století, kdy začal být používán úl vyrobený z prken, který umožnil snadnější náhled do úlu, než do té doby užívané kláty. Výraznou proměnou prochází úl, který již umožňuje podrobné zkoumání života včelího společenství. Marie Terezie prostřednictvím tzv. včelařských patentů z roku 1775 osvobodila včelaře od veškerých dávek z chovu včel. Včelstva mohla být chována v jakémkoliv množství a libovolně převážena za pastvou; s voskem i medem se mohlo volně obchodovat. Krádež včelstev byla trestána přísněji, než obyčejná krádež. (VÝVOJOVÁ OBDOBÍ V ČESKÉM VČELAŘSTVÍ 2006, VESELÝ a kol. 1985).

     Druhou polovinu 18. století lze označit jako dobu vynálezů a objevů. Francois Huber vymyslel úl, do kterého bylo možno nahlédnout, Jan Dzierzon vynalezl úl, v němž včelí dílo bylo na trámečcích, které bylo možno z úlu vyjmout a zpět zase zavěsit a další.

     V 19. století byly objevovány a zdokonalovány především technické novinky; prosadilo se používání rozběrných úlů s  pohyblivým dílem. Prosadily se rámky, do kterých se vlepovaly uměle vyrobené mezistěny. Při dobývání medu již plásty nebyly ničeny díky přístroji využívající odstředivé síly - medometu. Medomet poprvé předvedl v Brně František Hruška roku 1865 (VESELÝ a kol. 1985, s. 35).