Resources

Břinek

6.gif

Značení matek

matka_bila_16.jpg

Náhodná fotografie

14.JPG

Kdo je online

Právě připojeni - hostů: 104 
listopad 2017
PÚSČPSN
12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930

Kalendář svátků:

Včera: Emílie
Dnes: Kateřina
Zítra: Artur

Absolventská práce (3. díl) - Včelí produkty

2. 3 Včelí produkty

     Tato kapitola rozebírá včelí produkty; jak vznikají, jejich složení, získávání a použití.

     Včelí produkty, získávané včelaři od včely medonosné, jsou velice vzácné. Jsou včelaři odměnou za jeho starost o včelstva a určují ekonomiku včelařství.

     Dříve, než se člověk  naučil o včely  starat, znal a využíval  výsledků včelí práce.  Nejdříve  zužitkovával  pouze med a vosk, později  začal včelám  odebírat pyl, jed, tmel a mateří kašičku. Med  byl užíván nejen jako  sladidlo a konzervační  prostředek, ale byl jednou z hlavních surovin při výrobě  medoviny a medového pečiva. Z vosku se vyráběly svíce, často sloužil  k  placení poplatků. Když se začalo včelařit v úlech s rozběrným dílem, získali včelaři možnost vyměnit vytěžený vosk za nové mezistěny. Tmel, jed a mateří kaši produkuje sice každé  včelstvo, ale  jejich odebírání je technologicky značně náročné.

2. 3. 1 Med

     Med je nejdůležitější, nejznámější a nejžádanější včelí produkt. Včely sbírají z květů nektar a ze stromů medovici a jiné sladké šťávy rostlinného původu. Včely nektar nebo medovici přinášejí do úlu a předávají je úlovým včelám, které pomocí šťáv vylučovaných hltanovými žlázami a odpařováním vody je zpracovávají na med.

     Podle Přidala díky vysokému počtu dělnic může včelstvo nasbírat denně při běžné snůšce 1–2 kg nektaru či medovice, při vysoké snůšce až 10 kg a poměrně rychle jej zpracovat na med.

     Jakmile je v úlech dostatek medu, ze včelstva se odeberou plásty s vyzrálým medem. Plást by měl být částečně zavíčkovaný, při trhnutí z něho nesmí stříkat řídká sladina. Plásty se odvíčkovávají odvíčkovací vidličkou, poté se vkládají do medometu a po vytočení se med scedí přes síto do stáčecího hrnce, kde se nechá 2-7 dní vyčeřit (čím déle, tím lépe) a natočí do sklenic. Vytáčený med by neměl mít více než 19% vody. Vytočené plásty se vracejí zpět do včelstva.

     Med obsahuje hlavně jednoduché, dobře stravitelné cukry. Hlavními součástmi medu jsou ovocný cukr (fruktóza) - 30 % až 38 % a hroznový cukr (glukóza) - 26  až 33 % a malé množství některých dalších jednoduchých cukrů,  minerály - až 1 %, enzymy - až 0,6 %, organické kyseliny - až 0,5 %, aminokyseliny - až 0,5 %, vitamíny - 0,1 % aj. (VČELÍ PRODUKTY, dostupné na: http://www.vceli-produkty.eu/o-nasich-produktech/o-vcelim-medu).

     Přírodní cukry se velmi rychle vstřebávají a med je proto velmi vhodný při namáhavé práci, při stresových situacích či při sportování. Je využitelný také ve farmacii, hlavně jako přídavek do léčiv k prevenci proti kašli, chrapotu, rýmě a při krčních zánětech, při žaludečních nemocech, při nachlazeních, lze také použít na popáleniny a do různých mastí. Z medu lze připravit i alkoholické nápoje, jako je medovina, medové pivo, medová vína a medové likéry.

     Med se z hlediska původu dělí do dvou základních skupin, a to květový (nektarový) a medovicový (lesní). Květový med vzniká z nektaru, medovicový med vzniká z tzv. medovice,[1] kterou sbírají včely na jehličí, listech a větévkách rostlin. Z květových medů jsou nejznámější především řepkový, akátový, lipový, jetelový a vřesový; z medovicových medů jsou velice známé smrkové, jedlové, dubové a modřínové. Medovicové medy jsou tmavší barvy díky vyššímu obsahu minerálních látek.

     Včely navštěvují oba zdroje pastvy a vznikají tak medy smíšené. Je to například v době kvetení lip a javorů, kdy obě dřeviny mohou být zdrojem nektaru i medovice.

     K možným úpravám se řadí výroba pastovaného medu (většinou květový, případně smíšený), který je speciálně upravený do pastové konzistence řízenou krystalizací,[2]díky niž med netuhne.

     Med plástečkový je zavíčkovaný a uložený v panenském plástu, tím pádem si uchovává přírodní energii neporušenou zpracováním.

2. 3. 2 Propolis („včelí tmel“)

     Propolis je látka pryskyřičné povahy, kterou včely sbírají z různých rostlinných zdrojů a kterou používají k dezinfekčním i jiným účelům ve svém společenství.

     Propolis se seškrabuje tupým předmětem jen příležitostně v okolí závěsu rámků na bočních loučkách, ze strůpkových prkének či fólií nebo se záměrně nechává vytvářet na pletivech, které včely zalepí. Vyjmuté pletivo ze včelstva se umísťuje do mrazničky, kdy po dokonalém zmražení (1-2 hodiny) se křehký propolis ze sítí vydrolí (PŘIDAL 2003, s. 20).

     Složení je značně proměnlivé a podíl jednotlivých složek výrazně kolísá: obsahuje asi 50 % pryskyřičnatých látek; do 30 % včelího vosku; do 10 % balzámů a éterických olejů a určitý podíl nečistot (VESELÝ a kol. 1985, s. 337).

     Využívají se antibakteriální vlastnosti, kdy se aplikuje formou mastí nebo roztoků (lihová tinktura). Lze jím léčit kožní projevy (akné, afty, houbová onemocnění ...), hnisavá poranění a ranky.

2. 3. 3 Včelí vosk

      Včelí vosk vzniká přestavbou pylu a medu v těle včel ve stáří 12-18 dnů, a to změnami v jejich zažívacím ústrojí. Včely vosk jako sekret voskotvorných žlázek sbírají z povrchu vlastních těl, zpracovávají kusadly a obohacují dalšími látkami. Z vosku včelstvo staví plásty, do nichž ukládají zásoby medu a pylu a v nichž odchovávají plod (BROŽEK 1986, s. 54).

     Vosk se získává z plástů zbavených medu a pylu většinou již nevhodných pro použití ve včelstvech, z odřezků a z víček získaných při medobraní. Vosk lze získávat několika způsoby:

a)      tavením vosku suchou cestou – voskové odpadky se umístí do slunečního tavidla, tj. do dřevěné skříně se zrcadlově leštěným plechem na vnitřní straně. Vytavený vosk stéká žlábkem do podložené vaničky s vodou. Vosk je vysoce kvalitní, ale nevýhodou je nízká výtěžnost,

b)      zpracováním vosku horkou vodou – souše se nechají minimálně 24 hodin odmočit ve vodě. Plásty se rozvářejí až do vzniku řídké kaše. Po vložení do pytlíku ze silonové síťoviny se rozvařená kaše lisuje na ručním lisu,

c)      získáváním vosku párou – provádí se v pařácích, kde na souše působí pára pod tlakem. Pařák je nádoba s dvojitými stěnami, mezi kterými je voda. Pára ohřívá obsah pařáku a rozpouští vosk, který vytéká výpustním otvorem do podstavené nádoby (PŘIDAL 2003, s. 12).

     Nejčastější získávání vosku je pomocí slunečního tavidla.

     Složení vosku je složité. Vosk tvoří estery kyselin, volné kyseliny a uhlovodíky (VČELKY, dostupné na: http://www.vcelky.cz/vosk.htm).

     Vosk se používá ve farmaceutickém a kosmetickém průmyslu, při výrobě rtěnek, mastí apod. Voskem se potahují léky s cílem zmírnit intenzitu jejich rozpuštění, a tak uvolňování účinné látky během průchodu trávicím traktem. Žvýkání tmavých plástů (ne černých) je účinné proti nachlazení. Vosk se rovněž používá při ozdobném zpracování kovů.

2. 3. 4 Včelí pyl

     Pyl jsou samčí pohlavní buňky rostlin. Včely si pyl na květech stlačují do tzv. rousků a přitom ho zvlhčují slinnými žlázami nebo donášeným nektarem. Rousek nabalují v košíčku na zadních nohou a donášejí do úlu, kde je předáván úlovým včelám, které pyl ukládají do buněk a následně pokryjí medem.

     Odběr pylu spočívá v odběru pylových rousek, kdy se na česno či do podmetu umístí tzv. pylochyt. Včely při prolézání česnem ztrácejí určitý podíl přinášených pylových rousek, které padají do odběrné nádoby. Pylochyty se nasazují těsně před předpokládanou pylovou snůškou.

     Významnými složkami v pylu jsou bílkoviny, tuky, glycidy, minerály, velké množství aminokyselin a enzymů, cukry, éterické oleje, vitamíny a jiné.

Složení pylu závisí na druhu rostliny. Rozdíly jsou běžně i v řádu 7-násobků (BROŽEK 1986, s. 29).

     Tento produkt je zdrojem bílkovin pro látkovou výměnu a tvorbu tělesných buněk, umožňuje tvorbu krmné kašičky pro plod a matku. Pyl rovněž slouží jako speciální výživa pro člověka při úrazech, stresech, pro rekonvalescenci apod.

2. 3. 5 Mateří kašička

     Jedná se o výměšek včel ve stáří mezi 5 až 15 dny života. Tento výměšek je zkrmován první 3 dny potomstvem dělnic a trubců. Tvoří potravu včelí matky po dobu jejího larválního stádia vývoje a po jejím vylíhnutí po celý život.

    Mateří kašička se získává z otevřených matečníků malou lžičkou ve stáří larvy 4 dnů a ukládá ji do skleněné nádobky. Skladuje se při teplotě nižší než +4 °C, bez přístupu světla, vlhkosti a vlivu škodlivin.

     Mateří kašička obsahuje kolem 66% vody, 18 až 45 % bílkovin, 6 až 17 % tuků a 19 až 25 % sacharidů, enzymy, hormony, proteiny, vitamíny, minerály. (BBROŽEK 1986, s. 35-38).

     Tento produkt zvyšuje komplexní výkonnost člověka, působí blahodárně na nervový a hormonální systém člověka, zpomaluje procesy stárnutí a působí pozitivně na prodlužování a kvalitu života, má výraznou antibiotickou schopnost. Rovněž se používá v kosmetickém průmyslu.

2. 3. 6 Včelí jed

     Včelí jed je čirá tekutina obsahující směs látek, které se tvoří jako sekret jedové žlázy. Včela jej používá pudově k obraně včelího společenství v případě ohrožení.

     Získává se ve formě včelích žihadel z nadbytečných včel nebo včel určených k utracení v důsledku výskytu nebezpečných nákaz. Podstatou metody odběru žihadel je vydráždění včely elektrickým proudem k bodnutí žihadla do podložky.

     Ve včelím jedu je mnoho bílkovinných látek, dále jsou přítomny cukry, lipidy, kyseliny, minerální látky a mnoho enzymů.

     Jed  se využívá k léčbě alergií, na revmatické onemocnění kloubů a svalstva, také ve farmaceutickém průmyslu (VESELÝ a kol. 1985, s. 346-347).

2. 3. 7 Včelí maso

     Jak už bylo řečeno výše, v některých zemích světa (např. v Japonsku a Číně) jsou včelám odebírány včelí kukly a trubčí larvy.

     Včelí larvy i kukly se z plástů po jejich odvíčkování vyklepávají nebo vyplachují tenkým proudem vody.

     Včelí maso se skládá z 49,8 % bílkovin, 7,54 % tuků (neobsahujících cholesterol), 27,1 % cukrů, 11,1 % chitinu.[3] (VČELKY, dostupné na: http://www.vcelky.cz/vceli-maso.htm).

     Slouží jako potravina pro lidskou potřebu nebo také pro zkrmování drůbeže či prasat.

2. 3. 8 Ozářená voda

     V těle včely se nachází velké množství magnetických částic, které včelám  pomáhají s orientací v zemském magnetickém poli. Jde o vodu v láhvi uloženou asi na týden nad či vedle úlu mimo fyzický dosah včel.

     Včelami ozářená voda dokáže po dlouhodobém užívání snížit hladinu cukru v krvi, potlačí bolest hlavy, zmírní až odstraní zažívací potíže a zácpu, upraví menstruační nepravidelnost, upraví chronický zánět močových cest apod. (JAKUŠ, dostupné na: http://vcely.euweb.cz/Central.htm).

 
 
 
 
 
 
 

[1] Vznik medovice - mšice, červci a mery nabodávají rostlinná pletiva, kterými proudí míza bohatá na živiny, hlavně cukry. V době rozmnožování mají mšice velkou spotřebu bílkovin. Těch je ale v míze poměrně málo. Nasátou mízu tak mšice filtrují a přebytečný sladký roztok (medovici) rozstřikují po okolí.

[2] Krystalizace je lidově pojmenovávaná jako „zcukernatění“. Med obsahuje hlavně cukr ovocný (fruktózu) a cukr hroznový (glukózu). Čím je vyšší obsah glukózy, tím dříve a rychleji se spouští krystalizace. Dochází k tvorbě krystalizačních jader, na níž se podílí i drobné i pouhým okem neviditelné nečistoty a pylová zrna obsažená v medu.

[3] http://www.vcelky.cz