Resources

Břinek

6.gif

Značení matek

matka_bila_16.jpg

Náhodná fotografie

14.JPG

Kdo je online

Právě připojeni - hostů: 44 
listopad 2017
PÚSČPSN
12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930

Kalendář svátků:

Včera: Alžběta
Dnes: Nikola
Zítra: Albert

Absolventská práce (5. díl) - Nemoci včel

2. 5 Nemoci včel

     Včela a plod mohou onemocnět některou z nemocí, která se u těchto živočichů vyskytuje. Nemoci se dělí na nenakažlivé a nakažlivé. Nakažlivé onemocnění se dále dělí na infekční, které jsou způsobeny viry, baktériemi a houbami a onemocnění parazitární, jejíž příčinou jsou především prvoci a roztoči. Nemocí včel je spousty, proto se v této části zaměřím jen na ty nejznámější.

     Nemoci včel nejsou žádná legrace a je nutno je brát velmi vážně. Jestliže se naskytne situace, kdy včelař musí díky nemoci upálit svá včelstva, znamená to pro něho, jako by mu umřel člen rodiny.

2. 5. 1 Infekční onemocnění

     Infekční onemocnění je proces, při kterém se choroboplodné mikroorganismy dostávají do styku s hostitelským makroorganismem a vyvolávají jeho onemocnění (ENCYKLOPEDICKÝ SLOVNÍK 1993).

2. 5. 1. 1 Bakteriální nákazy

 

Mor včelího plodu

     Jedná se o nejzávažnější onemocnění včelích larev, kterou způsobuje tyčinkovitá bakterie Paenibacillus larvae, která žije v jejich střevě. Napadené larvy zahubí a včelstvo slábne, onemocnění není rozpoznatelné.

     Příznaky se projevují až u zavíčkovaného plodu. Víčka jsou ztmavlá, propadlá, proděravělá. Plást bývá nepravidelně zakladen.

     Nákaza se šíří infikovanou potravou, zalétlými včelami a roji, loupeží, infikovanými plásty,  úly a včelařským příslušenstvím. Nejčastěji se vyskytuje v zimním období.

     Léčení není účinné, pouze tlumí příznaky. Postižená včelstva se utrácejí, vybavení se pálí (VESELÝ a kol. 1985, s. 283-285).

 

Hniloba včelího plodu

     Tuto nemoc způsobuje směs několika mikrobů, kteří si navzájem připravují podmínky k množení, např. Streptococcus pluton, Bacillus alvei, Bacillus laterosporus a další.

     Bakterie se dostanou s potravou do žaludku, kde se rychle rozmnoží.. Infikované larvy nevytváří kuklu tak pevnou jako larvy zdravé. Nemocné larvy hynou ještě před zavíčkováním a rychle se rozkládají. Z nakažených larev, které přežijí, se vytvoří menší kukly a také vylíhlé včely jsou menší, než včely zdravé. Kromě toho mají takto postižené včely na povrchu těla zárodky bakterií, takže dále šíří infekci.

     Nakažené larvy ztrácejí článkování, těla měknou a klesají na dno buňky, nakonec se mění v tmavohnědou kašovitou hmotu.

     Hniloba se vyskytuje hlavně v jarních chladnějších a vlhčích měsících, vrcholí v květnu a červnu.

     Obecní úřad nařídí prohlídku všech včelstev v obci a likvidaci včelstva nemocného nákazou. Používané nářadí se musí spálit a stejně tak i pracovní oděv (VESELÝ a kol. 1985, s. 281-282).

 

Septikémie včel

     Původce nemoci je mikrob Bacillus apisepticus, který se dostane do hemolymfy a vyvolá hynutí včel. Do včely se původci této nemoci dostanou vzdušnicemi nebo trávicím ústrojím s potravou. Onemocnění vypukne při oslabení včelstva.

     Včely jsou zpočátku neklidné, později slábnou a přestávají létat. Mohou také ztratit ochlupení těla, takže jsou nápadně černé a lesklé. Nakonec uhynulé včely vysychají a rozpadají se na „prach“.

     Mrtvoly včel je nutné sesbírat a spálit. V okolí úlu se přeryje půda a dezinfikuje. Dezinfekce je důležitá i u pracovního oděvu a nářadí (VESELÝ a kol. 1985, s. 286).

 

 

2. 5. 1. 2 Houbová onemocnění

     Včelí úl se stává vhodným prostředím pro bujení hub, není-li vhodně větrán. Mnohé druhy neškodí včelám ani plodu a objevují se na plástech hlavně po zimě.

 

Zvápenatění včelího plodu

     Onemocnění způsobuje mikroskopická houba – plíseň Ascosphaera apis. Infikované larvy hynou většinou během 2 dnů po zavíčkování, některé již před zavíčkováním.

     Víčka buněk s infikovaným plodem jsou skvrnitá, mírně propadlá.

     Houba spotřebovává veškerou potravu, kterou larva dostane, nakonec ji zcela vyhladoví. Poté prorůstá a požírá celé tělo, které "zvápenatí". Larva lehce zežloutne, její tělo za současného ztvrdnutí vyschne a včely je z buňky odstraní.

     Mumifikované larvy a postižené plásty se spálí. Úl, včetně pracovního nářadí a oděvu, se vydezinfikuje. Víčka buněk s infikovaným plodem jsou skvrnitá, mírně propadlá (VESELÝ a kol. 1985, s. 286-288).

 

Zkamenění včelího plodu

     Jedná se o houbovou nákazu, většinou způsobenou houbou Aspergillus flavus.

     Šíření nákazy probíhá větrem i vodou a do včelstev jsou přinášeny včelami i jiným hmyzem. S potravou vniknou do žaludku včelí larvy, kde vyklíčí. Larva následně uhyne a stane se velmi tvrdou tzv. „mumií“.

     Bývají napadány i dospělé včely a někdy i člověk. Napadené dospělé včely mají ztvrdlý zadeček a nejsou schopné letu. U člověka může vyvolat dlouhodobé záněty.

     Uhynulé včely se pálí; úl, pracovní oděvy a nářadí se vydenzifikují (VESELÝ a kol. 1985, s. 288).

 

2. 5. 1. 3 Virová onemocnění

     Viry jsou nejmenší organismy, jejichž velikost je v miliontinách milimetru (nm). Rozmnožují se v buňkách některých tkání, způsobují jejich rozpad a nakonec smrt infikovaného jedince. Mezi takováto onemocnění patří např. virová paralýza včel, která se ještě dále dělí na různá onemocnění (ENCYKLOPEDICKÝ SLOVNÍK 1993).

 

2. 5. 2 Parazitární onemocnění

     Způsobují je prvoci a roztoči. Rozmnožují se velmi rychle, někteří z nich mohou způsobit vážná onemocnění všech zvířat včetně člověka.

 

Varroáza včel

     Varroáza je celosvětově nejrozšířenější a nejzávažnější onemocnění včelího plodu a dospělých včel.

     Toto onemocnění včelího plodu i dospělých včel vyvolává roztoč Varroa destructor nebo-li kleštík včelí, který saje z včelích kukel i dospělců hemolymfu.

     Onemocnění se šíří především pomocí živých včel, trubců a matek. Včely a trubci šíří onemocnění především při zalétávání do cizích úlů a při rojení. Rychlejšímu množení onemocnění pomáhá sám člověk převozem napadených matek a včelstev.

     Oplozené samičky roztoče se nechají zavíčkovat společně s larvou v buňce. Zde nakladou vajíčka, z kterých se vylíhne další generace roztočů. Z prvního vždy sameček, z ostatních samičky. Ještě před vylíhnutím včelí larvy se v buňce spáří, samečkové potom zahynou.

     Takto narozené včely se rodí s různým stupněm poškození (nedokonale vyvinutá křídla a zadeček, zakrnělé nohy, popřípadě menší počet noh), které zkracuje jejich život. Včelstvo tak postupně slábne, až nakonec zahyne zcela (nejčastěji v průběhu zimy, kdy se žádné včely nelíhnou).

     Trubčí plod bývá napadán až 17krát více, než plod dělnic. Včelař při podezření na nákazu varroázou pokládá na dno úlu papírovou podložku, na níž po čase nachází mrtvé roztoče. Další, časové náročnější diagnostickou metodou je prohlídka zavíčkovaného trubčího plodu. V každém úle včelař musí z buněk vytáhnout a prohlédnout nejméně 100 kukel. Na kuklách, které jsou ještě bílé, lze světlehnědé parazity snadno rozeznat.

     Léčení je povinné - řídí se vyhláškou Státní veterinární správy. Hlavní fáze probíhá v říjnu, listopadu a prosinci, léčí se fumigací (kouřem) nebo aerosolem (mlha). V letním období je možné léčit také kyselinou mravenčí anebo po nařízení Státní veterinární správy kontaktními pásky. S výjimkou kyseliny mravenčí je léčení možné jen mimo hlavní snůškové období - aby se stopy léčiv nedostaly do konzumního medu (VESELÝ a kol. 1985, s. 293-295; VČELKY, dostupné na: http://www.vcelky.cz/nemoci.htm).

 

Nosemóza

     Původcem je mikroorganismus Nosema apis neboli hmyzomorka včelí, jež vyvolává nejrozšířenější a nejčastější průjmové onemocnění dospělých včel.

     Hmyzomorka se dostane s potravou přes medový váček do středního střeva (žaludku), kde se množí. Včely nedokáží strávit řádně potravu a v důsledku průjmu kálí i v úlu. Ve výkalech je mnoho nestrávené sladiny, která láká další včely a tak se onemocnění šíří.

     Včely jsou neschopné letu, velmi obtížně lezou na dně úlu. Dalším příznakem pokročilé nákazy jsou hnědé až žluté vodnaté výkaly.

     Nosemóza napadá včelstva zejména na jaře, kdy včely nemají dostatek příležitostí k pročišťovacím proletům.

     Důležité je správné ošetřování včelstev. Jestliže již onemocnění ve včelstvu propuklo, je nutné úl vydezinfikovat a léčením omezit rozvoj nemoci. Uhynulé včely se spálí (VESELÝ a kol. 1985, s. 289-291).

 

Roztočíková nákaza včel

     Acarapis woodi neboli roztočík včelí je původcem tohoto onemocnění. Oplozené samičky přecházejí na mladé včely, u nichž pronikají do prvního páru hrudních vzdušnic.

     Jsou-li v pozdějším období vzdušnice naplněny těly roztočíků, mohou žít i na povrchu jejich těl. Roztočík je vázán svým životem na včelu a mimo ni hyne za dva, výjimečně za více dnů. Proto se onemocnění šíří živými jedinci včely medonosné při rojení.

     Nejčastěji se onemocnění vyskytuje v zimě při prvních proletech včel, popřípadě po delším období nepříznivého počasí, kdy včely neopouštěly úl.

     Klinické příznaky se objeví za 3-4 roky od proniknutí roztočíků do včelstva. Nemocné včely jsou bezletné, poskakují, někdy mohou mít na jedné straně křídla vyvrácená. Padají na zem, slézají se do hloučku a hynou (VESELÝ a kol. 1985, s. 292-293).

 

2. 5. 3 Nenakažlivé nemoci plodu a včel

 

Hynutí plodu hladem

     K úhynu plodu hladem a následnému požírání dochází nejčastěji ke konci zimy a na jaře, protože v této době nejsou včelstva dostatečně zásobována kvalitní potravou. Pokožky z vysátého nezavíčkovaného plodu se nachází na dně úlu a v buňkách plástů. U zavíčkovaného plodu bývají porušena víčka a vysáty měkké části kukel. Onemocnění zaniká po odstranění jeho příčin během několika týdnů (VESELÝ a kol. 1985, s. 278).

 

Hynutí plodu zimou a přehřátím

     Plod uhynulý zimou hyne většinou na okrajích plástů. Má šedou až černou lesklou barvu. Pokud včely plod včas neodstraní, podléhá po určité době bakteriálnímu rozkladu.

     Při déle trvajícím zvýšení teploty nad 36°C plod hyne. Mnohdy to bývá při nedostatečném přívodu vzduchu, např. při ucpání česen. Při vysoké teplotě se včely snaží především snížit teplotu v úle odpařováním vody. Při nedostatku vody se včely „vrhají“ na plod a vodu z něj vysávají. Trvá-li přehřátí jen krátce, plod se vylíhne, ale takové včely mají pak deformovaná křídla a nevyvinuté nohy (VESELÝ a kol. 1985, s. 278).

 

Průjem včel

     Během zimy se u včel mohou projevit poruchy zažívání, které se můžou někdy zaměnit s nosemózou.

     Vyskytuje se ke konci zimního období, kdy včely vyprazdňují své přetížené výkalové vaky.

     Příčinou je těžko stravitelná potrava, dlouho trvající zima, časté vyrušování včelstev ze zimního klidu, nedokonale zpracované cukerné zásoby.

     Včely mají zvětšený zadeček, jsou malátné, neklidné a silně hučí. Časně vyletují a v úle je hodně mrtvolek. Z úlu je cítit hnilobný zápach (VESELÝ a kol. 1985, s. 278-279).

 

Zácpa včel     

     Většinou tzv. májovkou trpí mladé včely, které spotřebovávají velké množství pylu. Onemocnění se vyskytuje nejčastěji v květnu, kdy kvete nejvíce rostlin.

     Nejčastěji k zácpě dochází v období, kdy je ve včelstvu málo mladých včel a velké množství nezavíčkovaného plodu. Včely jsou proto nuceny konzumovat hodně pylu. Také toxický pyl a nektar z jedovatých rostlin mohou způsobit zácpu včel. Chladné počasí se na tomto onemocnění také podílí, znemožňuje včasné vyprázdnění výkalových vaků mladých včel a brání tak přínosu vody do úlů.

     Nemocné včely mají zduřelý zadeček a kálejí v úle několikacentimetrové výkaly žlutohnědé barvy. Postižené mladušky lezou po úlu a velmi těžce létají. Většina takto nemocných bezletných mladušek hyne.

     Onemocnění lze předcházet silnými včelstvy, slunečným stanovištěm a zabezpečením blízkého a nezávadného zdroje vody a pylu (VESELÝ a kol. 1985, s. 279).

 

Včelí genocida (CCD – Colony Colaps Disorder)

     CCD nebo-li syndrom rozpadu včelstev je nemoc, kdy včely nečekaně, náhle, zničehonic odletí z úlu a už se nevrátí. Dělnice začnou opouštět úl a odletí dožít svůj život někde v přírodě o samotě. Včely, jež úl opustily, brzy zahynou hlady stejně jako ty, které v úlu zůstanou.

     Včelstvo, které bez problémů fungovalo, se během pár dní rozpadne. CCD je velkou záhadou pro stovky vědců, kterou se snaží objasnit. Dalibor Titěra z Výzkumného ústavu včelařského tvrdí, že jedním ze spouštěcích momentů CCD je okamžik, kdy včelstvo napadne roztoč Varroa destructor. Ten včely oslabuje, takže je pak můžou snáze ohrozit další viry, bakterie, paraziti a plísně. Když ve společenství začne slabých jedinců přibývat a i ostatní nemají dostatek síly, prostě to vzdají. Přestanou se o své nemocné a také o chod včelstva starat.

     Jednou z dalších příčin vzniku syndromu CCD mohou být podle některých vědců neonicotinoidy, které jsou součástí různých agrochemikálií používaných jako mořidla pro ochranu rostlinných semen.

     Podle tajemníka Českého svazu včelařů Miloslava Peroutky může mít vliv na sebevražedné chování včel jejich monotónní strava. Může to být tehdy, jestliže se posekají všechny louky a spolu s intenzivním[1] zemědělstvím dojde ke snížení biodiverzity. Včely mají dostatek pylu, ale jen z jedné rostliny. Brzy by se tato výživa odrazila na jejich celkovém zdraví (KYŠA 2009, dostupné na http://hn.ihned.cz/c1-38840240-tajemny-zabijak-vcel).

 

 

 

 

 

 

 

 

 



[1] Intenzivní zemědělství - hlavním rysem je pěstování velmi omezeného počtu druhů plodin.